Dnes do očí jsem se Ti podívala,
křehká a jemná jsi mi připadala.
Z letmého pohledu stal se upřený.
Přitáhla jsi mě k sobě.
Snad určení?
Bublina se kolem mě vytvořila.
Já do hloubky Tvých očí se ponořila.
Vidím křidélka,
jemná a průsvitná,
třepotající se v mlze průsvitna.
Přes obrazy ke mně mluvíš,
snažíš se ke mně dostat,
těžké to je, to víš.
Avšak teď jsem Tvoje.
Otevřená
a Ty mi můžeš říct svoje.
Mlha a hvězdný třpyt.
Jemné vibrace
a nekonečný svit.
To vše a ještě víc se kolem vznáší.
Cítím, jak moc toho sama snášíš.
Slyším, jak voláš o sílu.
Jsi tak křehká
a u mě hledáš posilu.
Vidím křehkou ženu,
to nejjemnější stvoření.
Vidím její slabost a zlomení.
Mám pocit,
že snad i při pohledu se rozpadneš.
Doháníš mě.
Za zeď nevědomí však už nespadneš.
Tvá křehkost je tak očividná.
Ale neboj, teď už jsi vidná.
Vím, že potřebuješ mou pozornost.
Mou sílu a nějakou odolnost.
Upřeně jsem se Ti do očí dívala.
Sama na sebe jsem zírala.
Mé břehy slza opouští,
napětí se rozpouští.
EMA
emingemi
