TIP NA KNIHU: Alchymista – Paulo Coelho

Knihu jsem poprvé četla už před lety, nedávno jsem ji četla znovu a tohle jsou nejsilnější citáty, které mě donutili na chvíli přestat číst a přemýšlet. 

Třeba inspirují i Tebe …

1. moudro z Alchymisty:

Život je zajímavý právě pro tu možnost uskutečnit nějaký sen.

Jaký sen tě teď nejvíce volá? Uděláš pro něj dnes alespoň malý krok?

2. moudro z Alchymisty:

Člověk má vždycky podmínky k tomu, aby udělal to, o čem sní.

Máš pocit, že ti něco brání jít za svými sny? Co to je?

3. moudro z Alchymisty:

Musí se rozhodnout mezi tím, na co si zvykl, a tím, co by rád měl. 

Na co jsi zvyklý/á, ale už ti to neslouží? Co bys místo toho chtěl/a mít ve svém životě?

4. moudro z Alchymisty:

Nauč se respektovat a sledovat znamení.

Všímáš si znamení ve svém životě? Jaké bylo to poslední, které tě někam vedlo?

5. moudro z Alchymisty:

Když se naučím rozumět řeči beze slov, porozumím světu.

Kdy jsi naposledy vnímal/a svět bez slov – jen skrze pocity, pohyb nebo dech?

6. moudro z Alchymisty:

Naslouchej svému srdci. Všechno zná, protože vyšlo z Duše světa a jednou se do ní zase vrátí.

Co ti teď říká tvé srdce? Dáváš mu dost prostoru, aby k tobě mohlo promlouvat?

7. moudro z Alchymisty:

Když se něco vyvíjí, vyvíjí se i to, co je kolem.

V jaké oblasti života se teď měníš? Jak se to odráží na lidech a situacích kolem tebe?

8. moudro z Alchymisty:

Kdo prožívá svůj Osobní příběh, umí všechno, co potřebuje. Jenom jediné znemožňuje jeho sen: strach z neúspěchu.

Co bys udělal/a, kdyby ses nebál/a selhání? Co by bylo tvým prvním krokem?

9. moudro z Alchymisty:

Dostávám víc, než si moje laskavost zaslouží. To nikdy neříkejte. Uslyší to život a příště vám dá méně.

Jak často si skutečně dovolíš přijímat? Umíš být vděčný/á za hojnost ve svém životě?

Dej mi vědět do komentáře – Který citát s Tebou nejvíce zarezonoval? Nebo Tě inspiroval?

Těším se na Tvé myšlenky

Ema

PS.

Stejně jako Santiago v Alchymistovi, i my všichni hledáme svou cestu. Jóga nám pomáhá zastavit se, naslouchat srdci a rozpoznat znamení kolem nás. Každý vědomý pohyb, každý procítěný nádech a výdech nás vede blíž k sobě.

Pokud chceš objevit cestu k sobě skrze pohyb a dech, ráda tě přivítám na svých lekcích jógy a meditace.

Článek 9 mouder z Alchymisty se nejdříve objevil na Ema Horká.

Banán jím denně a je to ovoce, které u mě doma najdete téměř vždycky. Jen tak samotný si ho dávám třeba před tréninkem nebo před jakoukoliv jinou fyzickou námahou. Banány jsou přírodním zdrojem glukózy. Jsou tedy skvělé jako rychlý přísun energie. Pokud včas nestíhám oběd, tak banán je rychlá záchrana před hladem. Pokud mám chuť na něco sladkého, většinou mě zachrání taky právě banán. A někdy si banán dávám i před spaním. Banán totiž obsahuje aminokyselinu tryptofan, která pozitivně ovlivňuje kvalitu spánku. Taky zmírňuje stavy úzkosti a pozitivně ovlivňuje emoce a náladu.

1. BANÁN + AVOKÁDO

Kombinaci banánu a avokáda řadím mezi své nejoblíbenější snídaňové rychlovky. Pokud ráno nemám moc času, jen rozmačkám banán s dostatečně zralým avokádem a sytá snídaně je na světě. Občas přidám ještě bílý neochucený jogurt.

AVOKÁDO obsahuje mnoho tuku a kalorií (a právě proto dokáže tak dobře zasytit). Ale nebojte, jde především o ,,dobré“ tuky. Tedy takové, které si naše tělo nedokáže vyrobit, a proto je musíme doplňovat vhodnými potravinami! Avokádo je též výborným zdrojem draslíku – v kombinaci s banánem nám pokryje až 25% doporučené denní dávky. Dále avokádo obsahuje velké množství vlákniny a různé vitamíny. Jedná se o o vysoce výživný a všestranný doplněk jakékoli stravy :-).

2. BANÁN + ARAŠÍDOVÉ MÁSLO + MED

Další TOP kombinace, která je v mém jídelníčku už roky. Nejčastěji si ji připravuji buď k snídani, nebo když mám chuť na něco sladkého. Pro mě je to taková zdravá varianta dezertu. Příprava je naprosto jednoduchá: jen si oloupu jeden banán, nanesu řádnou dávku 100% arašídového másla a nakonec zakápnu domácím medem. I tady občas přidám bílý neochucený jogurt. Krásně to zjemní celou výslednou chuť a arašídové máslo se pak v ústech tolik „nelepí“.

100% ARAŠÍDOVÉ MÁSLO vybírejte opravdu pečlivě. Aby vám přineslo jen to nejlepší, co může nabídnout, nemělo by obsahovat žádnou přidanou sůl apod. Kvalitní arašídové máslo obsahuje pouze rozemleté arašídy. Taky záleží na původu samotných arašídů – od každého výrobce chutná trochu jinak, ikdyž je složení vlastně stejné. Arašídy jsou přirozený zdroj proteinu. Dvě polévkové lžíce arašídového másla vám poskytne asi 7-8 g bílkovin. A i arašídové máslo je dobrým zdrojem energie – obsahuje zdravé tuky, které jsou v těle ihned využity a neukládají se v podobě tělesného tuku.

DOMÁCÍ MED je přírodním zdrojem energie a zásobárnou antioxidantů (podporuje imunitní systém).

3. BANÁN + KIWI

Kombinace banánu a kiwi je z těch všech tří kombinací nejlehčí a nejmíň zasytí. Nejčastěji si ji dělám ke svačině. Tady je důležité mít dobře zralé kiwi, aby nebylo moc kyselé a šlo dobře rozmačkat (jednoduše mačkám jen vidličkou).

KIWI je skvělým zdrojem vitamínu C. V jednom kousku se nachází až 85% denní dávky. Pro zajímavost: obsahuje více vitamínu C než třeba pomeranče.

Snad jsem vás inspirovala k něčemu novému. Vyzkoušejte a napište mi do komentáře jak vám chutnalo :-).

Dobrou chuť!

Em

Článek Banán 3x jinak se nejdříve objevil na Ema Horká.

tento článek je o nás, o ženách. Je o Tobě i o mně. Je o ženství a ženském principu. O rolích ženy, o přijmutí sebe samé. O uvědomění, že v nás žije více osobností, které když spojíme, plně rozkveteme a stane se z nás komplexní osobnost.

Co skrývá slovo žena? Najdeš v něm víc, než čekáš. Objevíš něco, co Tě předtím možná ještě nikdy nenapadlo. A možná, že to, co objevíš v tomto slůvku, objevíš i v sama sobě. Věřím, že tímto rozborem se Ti podaří, spojit se se svou vlastní vnitřní ženou.

A protože ženská energie je jemná a pečující, vytvoř si, ještě než se pustíš do tohoto článku, pohodovou atmosféru. Tak, jak to my ženy umíme :-). Zapal si třeba svíčku. Uvař si čaj nebo si nalij skleničku vína. Pusť si příjemnou hudbu.

Budeš číst, zamýšlet se a dokonce i psát. Proto si k ruce připrav i tužku a papír, nejlépe sešit nebo blok.

Výborně. Věřím, že teď jsi opravdu naladěná a připravená se mnou naskočit na vlnu ženské energie, která Tě zanese do Tvého nitra. Do sebe samé. Možná Tě zastihne bouře Tvých myšlenek, ale neboj se. Nech se unášet dál na vlně ženství, věř jí a slibuji, že Tě posilní a obohatí o to, co potřebuješ.

Co se skrývá uvnitř každé z nás?

Když se Tě někdo zeptá, co si představuješ pod pojmem žena, co odpovíš? A co pro Tebe znamená být ženou? Zkus se hned tady na začátku článku zastavit a zodpovědět si několik otázek. Vnoř se do sebe samé a přemýšlej o ženství. Hraj si s ním v myšlenkách. Nech na sebe působit ženskou energii.

Ženy se prožívají přes slova, tak si v sobě dělají jasno – a to je jeden z důvodů, proč mluví více než muži :-). A právě proto se Ti teď hodí tužka a papír. Zamysli se nad následujícími otázkami. Napiš si odpověď v podobě hesel, slov, vět. Jak potřebuješ.

1. Co si představuješ pod slovem žena?
2. Co pro Tebe znamená být ženou?
3. Co potřebuješ ke svému ženství?
4. Jak se projevuje Tvoje ženství? A naopak, jak se projevuje Tvoje mužství? A co třeba převažuje?
5. Cítíš se úplná? Pokud ne, co Ti chybí? Co potřebuješ k tomu, aby ses cítila celá, kompletní?

Napiš si vše, co Tě napadá na téma ženství. Co dělá ženství ženstvím? Hraj si, ptej se a odpovídej, nech promluvit svojí vnitřní ženu.

Zaznamenej si svoje odpovědi, poznámky a slova do sešitu. Později se k nim můžeš vrátit a pozorovat svojí vnitřní změnu, svůj růst.

Jednoho večera …

ŽENA – na první pohled obyčejné slovo ze čtyř písmenek, ale já v něm ten večer viděla mnohem víc. Hluboce jsem cítila jeho význam a obsah. V tu chvíli jsem se napojila sama na sebe. Cítila jsem své ženství a svou ženskou sílu. V ten moment jsem cítila, co všechno jsem. Co všechno je žena a co všechno k ní patří. Silně jsem cítila, jak jsem v jádru kompletní. Jak už jsem dávno a snad i od začátku úplně celá, komplexní osobnost. Je ve mně toho tolik, v každé z nás. Jen k tomu musíme dojít. Respektive vrátit se k tomu, kým skutečně jsme.

Rozbor slova ŽENA

Nevím proč, ale začala jsem si s tím slovem hrát v myšlenkách. Zkoumala jsem ho a prožívala jeho obsah v sobě samé. Pozorovala jsem, co ve mně to slovo vyvolává. Až celou hru převzala má vnitřní žena. Všechno ostatní umlklo. Mluvila jen ONA a já poslouchala.

Všimla jsi si někdy, nebo si spíše uvědomila, že slovo ŽENA začíná posledním písmenkem abecedy a končí jejím prvním? No, teď určitě ano :-). Má začátek -A- i konec -Ž- (ikdyž v opačném pořadí). A mezitím jsou i všechna ostatní písmenka – sice nejsou vidět, ale pokud chceme, můžeme je vnímat. Já sama jsem v sobě při této chvilce uvědomění cítila celou abecedou, každé písmenko, které představovalo určitou složku mé osobnosti. Cítila jsem VŠECHNO. Cítila jsem celek.

Každá v sobě máme všechno, co potřebujeme. A přesto se často necítíme úplné, kompletní. Něco nám chybí. Jak to? Proč takové pocity máme? … Zkrátka jsme od sebe odpojené. Některá písmenka z naší abecedy se cestou na zem ztratila. A některá i v době dětství. Není to jen tak, že člověk na cestě sebepoznání, na cestě sebeuzdravení často čerpá právě z tohoto období. Tam hledá příčiny a původ proč se cítí tak a tak. Tam hledá své Já. Z prožitků a zkušeností z dětství se člověk znovu formuje, přetváří se, léčí se a blíží se ke svému celku. Ke své jednotě. Je to naprosto přirozené. Dosáhnout celistvosti, najít všechny naše části, všechno co nás tvoří, je naším úkolem na zemi.

Ž –ena: FORMA

Poslední písmenko abecedy – první u ženy. -Ž- vnímám jako formu, tělesnou schránku, obal, vnější skutečnost ženy. Je to něco, co musíme naplnit obsahem. Vyplnit to a dát tomu smysl. Protože co je forma, ať už je na první pohled sebehezčí a nejdokonalejší, bez obsahu?

žen- A: PODSTATA

První písmenko abecedy – poslední u ženy. -A- bychom mohli brát jako náš výchozí bod, původ ženy. Ženství. Ženský princip. Podstata ženy. Náš základ, který rozpoznáváme, a ke kterému se postupně dostáváme. Je to jakési jádro v nás ženách, které silně cítíme ve společnosti další ženy. V ženských kruzích a tak podobně. Je to kousek ženské jednoty.

OBJEV, POZNEJ, PŘIJMI A ŽIJ SAMU SEBE.

Budu pokračovat na příkladu s abecedou. Jako děti se naučíme mluvit a dorozumívat se mnohem dřív, než se naučíme psát a číst. K životu nám to stačí. Později se učíme rozpoznávat jednotlivá písmenka. Učíme se je psát a číst. Následně se učíme tvořit slova (učíme se jejich významu), a pak věty. Naše možnosti narůstají. S touto dovedností se můžeme vyjadřovat, dorozumívat se a komunikovat na úplně jiné úrovni. Můžeme tvořit, rozvíjet se a růst. Pokud bychom se písmenka nenaučili používat, sice bychom to nějak zvládli, ale v životě bychom byli hodně omezení.

A tak je to i s námi. Pokud poznáme všechny své části (naše osobní písmenka) a naučíme se je používat, náš život se velmi obohatí.

Naše osobní abeceda

Rozdíl mezi obecnou a osobní abecedou je takový, že ta naše je mnohem složitější. Projít jí úplně celou, trvá celý náš lidský život a možná ještě déle (pokud věříš v další životy). Svá ztracená a zapomenutá písmenka abecedy, naše jednotlivé části, doplňujeme postupně. Skládáme se dohromady. Znovu nacházíme své Já. Občas s pocitem ,,tohle znám, tohle jsem přece já.“ Objevujeme se a poznáváme se postupně, v různých situacích a s různými lidmi. Všechno, co k nám v životě přijde, má pro nás smysl, který často pochopíme až s odstupem. Cokoli a kdokoli se v našem životě vyskytne, nám přináší něco potřebného. Něco, co je potřeba k doplnění/poznání naší nějaké části. Všechno, ať už je to cokoli, je pro nás nějakým způsobem důležité.

Vše, co k nám v životě přichází, si podvědomě přitahujeme. Naše vnitřní žena ví moc dobře, co je potřeba, a tak když ji neposloucháme, zařídí si to sama, ať se nám to líbí nebo ne. Ona vždycky pracuje na tom, abychom se posouvaly dál. Když se naučíme svou vnitřní ženu poslouchat, vnímat ji, v našem životě bude více harmonie. Samozřejmě to není tak jednoduché. Žijeme ve světě, ve kterém vládne mužská síla, a ve kterém převažuje mužský princip. Často jsme od své ženy odpojené a vrátit se k ní chce vůli, trpělivost, čas a praxi. Objevuj svou ženskou abecedu, svoje písmenka, své části, svou ženu, samu sebe. Postupně se budeš cítit více a více naplněná a spokojená.

Přijmi se

Významným krokem vpřed k celistvosti je především Tvoje ochota poznat se. Ale pak je velmi důležité a taky dost těžké, umět své části přijmout a pracovat s nimi. Jsem si téměř jistá, že každá z nás víme moc přesně, které části svého já odmítáme. Které nemáme rády, a které se snažíme potlačit. Kéž bychom se jich mohly zbavit, že? Paradox je, že čím více je odmítáme, čím větší je vůči nim odpor, tím více se nám v našem životě objevují. Dostáváme se do situací, které je probouzejí, které nějakým způsobem dráždí ty části v nás, které nemáme zpracované. Je to tím, že svou energii míříme právě na ně a tím je živíme. Sebe vyčerpáváme a ničíme.

Ženy. Nebe a peklo hledalo kompromis.

Určitě tento výrok znáš :-). Má svůj smysl. Žena je anděl i ďábel. A aby to fungovalo, musí se s oběma částmi seznámit, obě tyto osoby v sobě přijmout a naučit se s nimi zacházet. Je v nás světlo i stín, jedno bez druhého by neexistovalo. Stín není špatný, pokud s ním umíme pracovat.

A pak jsou tu samozřejmě taky ty části, které odmítáme, ale nepřiznáváme si, že je odmítáme. Ale ty teď nejsou na pořadu dne. Na ně přijde řada až přijmeme ty vědomě odmítnuté části. Je to všechno mravenčí práce. Je to dřina a většinou i běh na dlouhou trať. Ale všechno naše snažení se v tomto směru vyplácí. Tady je výsledek zaručený. To slibuji.

Prožij se

Jsem žena mnoha tváří a jsem si jistá, že Ty taky. A nemluvím tu o přetváření. Žena má mnoho tváří, protože má mnoho rolí. Je dcerou, matkou, kamarádkou, sestrou, manželkou, svůdkyní, milenkou, kuchařkou, sportovkyní, vědkyní atd. Každá role je jiná, a tak si taky každá žádá něco jiného z nás.

Jakákoli role, kterou v životě prožíváme, je pro nás potřebná. Ať už si to uvědomujeme nebo ne. Probouzí v nás různá zákoutí naší osobnosti. Zaplňuje, dává nám to, co naše duše nebo naše vnitřní žena žádá. Posouvá nás k dalším rolím, ve kterých objevujeme další své části.

Každá naše část osobnosti je náš soukromý osobní guru.

Až objevíš, poznáš a přijmeš nějakou svou část – prožij ji. Užij si ji a využij všechny benefity, které Ti nabízí. Je dost možné, že o sobě zjistíš ještě více. Objevíš další nové poznatky, které jsi o sobě nevěděla. Pravděpodobně ucítíš vnitřní změnu, a ta se samozřejmě promítne i do Tvého vnějšího světa.

Udělej si v sobě jasno

Aby to nebylo jen o spoustě teorie, mám tu pro Tebe další úkol. Abychom to daly taky trošku do praxe a Ty jsi si odnesla z tohoto článku co nejvíc. Protože jak už jsem psala, není to jen čtení. Je to vlastně i taková terapie

Sepiš si teď všechny své role. Udělej si takový seznam a nad každou rolí se pečlivě zamysli:

• Co do této role musíš dávat? A co Ti naopak dává? Jak tato role ovlivňuje Tvůj život?
• Jaké potřeby Ti tato role naplňuje? Jak moc jsou tyto potřeby pro Tebe důležité?
• Jaké Tvé části tato role zapojuje? (např. kreativitu, ženskou/mužskou stránkou, organizační vlastnosti, vůli, … )
• Která část tvého já Ti v určité roli brání se plně projevit? Pokud taková role je.
• Jsi v některé své roli nespokojená? Pokud ano, dokážeš říct proč?
• Bere ti nějaká role příliš mnoho energie? Je mnohem dominantnější než ostatní role, zastiňuje je?
• Jsou role, po kterých toužíš, ale ty v takové roli nejsi? Klidně si je všechny vypiš.
  • např. chceš cestovat – role cestovatelky – ale necestuješ
• Pokud máš takovou roli, po který opravdu toužíš, ale nedaří se Ti jí zařadit do života: Proč po ní toužíš? Co ti ta role dá? Jaké potřeby Ti naplní? Proč se Ti ji nedaří zařadit do života? Jakou cenu si žádá? Co pro ni musíš udělat? Jsi ochotná to udělat?

Nech promluvit svou vnitřní ženu

Tyto otázky by Ti měly posloužit jako inspirace. Pravděpodobně Tě napadne spousta dalších otázek. Každá jsme jinde, každá řešíme něco jiného, a proto se nech unášet svým vlastním vnitřním hlasem. Nech se vést svou vnitřní ženou. Pozorně vnímej, co všechno k Tobě přichází, zhmotňuj to do slov a přenášej to na papír. Protože na papíře už Ti myšlenka neuteče a nezapadne tak, jako v Tvé, častokrát až moc, přehlcené mysli.

Když si uděláš takový přehled, nejen, že si srovnáš a uvědomíš si svoje skutečné potřeby, ale hlavně Ti to pomůže lépe a efektivněji pracovat sama se sebou. Možná zjistíš, kde je v Tvém životě disharmonie a proč. Věřím, že si toho uvědomíš spoustu :-). A proto si to píšeš, abys měla možnost se k tomu vrátit. Ideálně si tento zápisníček, do kterého si teď všechno zaznamenáváš, nos nějaký čas u sebe a pracuj s ním. Zapisuj si cokoliv, co Tě časem ještě napadne. Přemýšlej, nech to všechno vstřebat, prožívej to.

Rovnováha, balanc, harmonie

Umět se svými rolemi a částmi (ze světla i stínu) pracovat je velmi důležité. A to taky často bývá kámen úrazu. Většinou cítíme, že něco není v pořádku, ale nevíme co přesně. V dnešní době jsme všichni strašně moc přehlcení. Jak informacemi, tak materiálními věcmi. Dokonce i jídlem. Zastavit se a slyšet v tom chaosu, přes hluk našich myšlenek, naší vnitřní ženu – co si žádá, je poměrně těžké. Chce to nějakou dobu praxe než se nám povede se s ní spojit. Je důležité se občas zastavit, zklidnit se, ztišit svoji mysl, abychom mohly slyšet a vnímat svůj vnitřní hlas.

Vědět, která role a část osobnosti potřebuje více pozornosti a péče je velmi praktické. Nikdy bychom neměly žádnou naši část osobnosti zanedbávat. To nás vrací k tomu, abychom uměly každou naši část přijmout, i přesto, že se nám třeba nelíbí. Přijmout to, že je naší součástí, je důležité pro to, abychom s ní mohly pracovat a kultivovat ji .

Každá role, každá naše část je jako článek v řetízku. Musí být přítomné všechny, abychom si ho mohly zapnout kolem krku. Abychom ho mohly použít. Je to rovnováha, balanc a naplnění ženy.

Když budeš spokojená, šťastná a zdravá. Bude spokojené, šťastné a zdravé i Tvé okolí a Tvé vztahy. A proto měj na paměti – Všechno začíná u Tebe. Sprav sebe a spravíš celý svět.

Pohlaď se

Na závěr mám pro Tebe cvičení, které Ti pomůže se přijmout, objevit v sobě lásku, sebevědomí a sílu.

Ideálně si následující text nahraj, aby jsi pak mohla zavřít oči a jen poslouchat, a tak mít intenzivnější prožitek. Navíc i to, že uslyšíš sama sebe, je cvičení/praxe k přijmutí sebe samé.

Tip jak vytvořit nahrávku: Nejprve si text přečti, aby jsi věděla o co jde. Jako kulisu, a pro ještě intenzivnější prožitek, si můžeš pustit relaxační nebo meditační hudbu. Ale pozor, ať jsi slyšet :-). Ideálně nech hudbu hrát 3-5 minut a až pak začni namlouvat text. Těch prvních pět minut Ti pak poslouží na uklidnění, naladění se a pozorování svého dechu. Text namlouvej jemně, s péčí a dostatečně pomalu.

S každým nádechem do Tebe vstupuje láska a něha. Probouzí se v Tobě pečující ženská energie. Láska a teplo se Ti rozlévá po celém těle. Zaplavuje Tvé srdce, hladí Tě a objímá Tě. Zhmotni toto pohlazení a objetí a něžně se pohlaď. Všude kam Tě tvůj instinkt, Tvoje vnitřní žena zavede. Pohlaď i to, co na sobě nemáš ráda. Fyzicky část těla a v myšlenkách všechno ostatní. Doopravdy se obejmi. Jsi plná síly a lásky k sobě samé, a díky sebelásce půjdeš a uděláš pro sebe to, co si Tvá žena žádá. To, po čem toužíš a co potřebuješ.

Až budeš mít nahrávku, vytvoř si klidné a bezpečné prostředí. Vyber si příjemnou polohu, ve které vydržíš, aby jsi se během relaxace nemusela kroutit a vyrušovat se. Zavři oči, pozoruj svůj dech a pak už se nech unášet svou vnitřní ženou, svým pečujícím hlasem :-).

Kéž jsem Tě tímto terapeutickým článkem inspirovala, probudila v Tobě sílu a pomohla Ti se intenzivněji vnímat <3.

P.S. Nezapomeň se pochválit za tvrdou práci sama na sobě, kterou jsi tímto článkem určitě odvedla :-).

Líbil se Ti článek? Pokud ano, budu moc vděčná za komentář a zpětnou vazbu.

S láskou,

Em

Článek Co skrývá slovo ŽENA se nejdříve objevil na Ema Horká.

Stop! Tohle musím zastavit, už to začíná být neúnosné. Chci zpátky získat kontrolu sama nad sebou. A tak si naplánuji cestu do lesa s tím, že si tam najdu klidné místo pro koncentraci, která mi pomůže ztišit a zkrotit svou mysl. Beru si s sebou mala náhrdelník, který jsem si pořídila už před několika týdny, ale stále nejsem schopná ho pravidelně používat. Koncentrace je fakt dřina.

Mala náhrdelník je meditační pomůcka, která se používá k počítání manter nebo k dýchání. Pomáhá nám koncentrovat se, uklidňovat mysl a spojit se s tím, co je v nás. Jedná se o náhrdelník ze 108 korálků a 1 guru korálku. Korálky mohou být vyrobené z různých minerálů, santalového dřeva, z ořechů atd. Podle použitého materiálu pak mala povzbuzuje určitou oblast.

Odhodlaná, že les mi nabídne to, co potřebuji, vycházím z pohodlí svého domova.

Šplhám do opravdu příkrého kopce. Je dusno, žádná zeleň, podkluzuji na suchém listí. Pálí mě stehna a já jsem vzteklá, co jsem si to vymyslela. Je mi nepříjemně. Vyšplhám do poloviny a zastavuji se, abych si odpočinula, popadla dech a hlavně abych se trochu sebrala. Co se to se mnou děje?! Kdy jsem se zase takto vzdálila sama od sebe? Musím se hodit do klidu. Jediné z čeho mám v tu chvíli radost je, že si svou absurdní vzteklost uvědomuji. Trochu se mi tím ulevuje. Vím, o co jde a právě teď se s tím chystám pracovat.

Jdu dál po cestě, která přirozeně vybízí k následování. Rovina, úleva. Chvíli jdu a následuji cestu. Ale pak mi dojde, že tohle nechci. Táhne mě to jinam. Cítím, že to, co hledám, není tímto směrem. Táhne mě to dál nahoru do kopce. Chci na úplný vrchol. Chci víc. Samozřejmě zase přemýšlím: moje já jde stále vpřed, druhé JÁ říká: ,,Otoč se a šplhej dál, to teď potřebuješ.“ Ach, dávám si rozkaz a poslouchám svůj vnitřní hlas. Vidím místo, kde zem se dotýká nebe a začínám se škrábat do dalšího kopce, teď už o něco klidnější a více naladěná na přírodu.

Oblak neví, proč se pohybuje právě takovým směrem a takovou rychlostí. Cítí impuls … toto je místo, kam popluji nyní. Ale obloha zná příčiny a vzorce pohybu všech mraků a ty je budeš znát také, když se pozvedneš dostatečně vysoko, abys viděl za obzory.

Iluze – Richard Bach

Cesta na vrchol

Suché listí mi padá do bot, ale víc mě zajímají pavoučci, kteří skáčou z listu na list, v rytmu kdy já šlápnu a oni poskočí. Pavouky nemám ráda, a tak mi naskakuje husí kůže, obličej se mi křiví zhnusením a projede mnou vlna strachu, že na mě nějaký pavouk skočí. V hlavě si ihned představuji mou reakci, kdyby se to opravdu stalo, a musím se tomu zasmát. Pak zjišťuji, že pavoučci jsou naprosto všude a já se jim nedokážu vyhnout. A stejně, oni přede mnou spíše utíkají. Uvědomuji si, že já jsem tu na návštěvě a tak nechávám svůj strach z pavouků stranou a nakonec se ještě obávám, abych nějakého nezašlápla :-D.

Začínám vnímat život kolem mě.

Všímám si mušek, které kolem mě létají. Ptáčků, které vzlétají, když je vyruší šum listí. Všímám si rozpadlé bukvice na zemi. Chci ji zvednout a prohlédnout si ji, ale nemůžu. Je zakořeněná. A já jsem udivená nad sílou přírody. Jak si žije sama ve svém rytmu. Volně a přirozeně. Obdivuji ji, jak si vždy poradí a přizpůsobí se. Neplánuje, věří a žije. V tu chvíli si říkám, že bych to taky chtěla umět. Zakořenit, vytvořit si pevné základy sama v sobě. Odevzdat se plynutí života a důvěřovat mu, že se o mě postará. Přemýšlím o kořenové neboli základní čakře, která s tím vším souvisí, a že mě s ní čeká ještě spousta práce.

Najednou přede mnou utíkají dvě srnky a můj údiv nebere konce … tolik života na tak malém prostoru. Jdu dál a najednou vidím třetí srnku, která je sice ostražitá, ale zvědavá, a tak zůstává stát. Já jsem zvědavá úplně stejně, a tak se taky zastavím. Pak se pohnu a ona popoběhne. Zastaví se a prohlíží si mě. Já si prohlížím ji a znovu se cítím jako návštěvník. Lesa i téhle planety. Užívám si, jak se vzájemně vnímáme a poznáváme se. Ve vzduchu se vznáší přátelský pocit. Cítím, že někde hluboko je srnka mojí kamarádkou a já zase její, cítím spojení. Nakonec se však míjíme. Ještě je brzy na to, abychom se k sobě dostaly blíž.

Vyšplhám se úplně nahoru a nacházím další cestu, která se vine po horizontu kopce. Míjím rozrytou zeminu a cítím respekt, že tu někde poblíž mohou být divoká prasata. A pak konečně vidím své místo, svůj vršek, kde dnes zakotvím.

Jsem vysoko nad životem tam dole.

Sedím na kopečku, na malé pláni uprostřed lesa. Kolem mě je jen spousta stromů, za kterými prosvítá obloha. Existuji jen já v přirozeném bytí. V prstech mnu korálky maly a vnímám svůj dech, vůni lesa a zvuk přírody. Rytmický zpěv ptáků. Harmonizuji svou první čakru. Uklidním se a začínám vyslovovat své přání zas a znova. Vysílám myšlenku s každým korálkem.

Přiznám se, že v polovině si dávám pauzu, protože 108 korálků naráz ještě nezvládnu.

Na chvíli otevírám oči, ale jde to těžce. Cítím se jinak. Jako bych se dívala na svět kolem sebe jen mýma očima, které pozbyly schopnosti přenášet vnější vjemy dovnitř. Vnímám, že uvnitř jsem stále v jakémsi transu, v koncentraci. Cítím naprostý klid a ticho.

Vedle sebe zahlédnu housenku, jak se pomalu a klidně sune vpřed. Hlavou mi probíhá vzpomínka na knihu, která přirovnává proces zrodu motýla: housenka – kukla – motýl, k procesu růstu a vývoji lidské duše, jejíž symbolem je právě motýl. Koukám na malou chlupatou housenku a představuji si, jak se změní v motýla. Jak projde stádiem kukly, ve kterém probíhají ty obdivuhodné změny, které na oko nejdou vidět. Je to tak náročná práce, že tvor není schopen žádné jiné činnosti a musí přebývat v ochranné schránce. Housenka umře a narodí se krásný létající motýl.

Zrození znamená smrt života, tak jak jsme ho znali, a smrt je zrozením života, který máme teprve žít.

Těhotná panna – Marion Woodmanová

Zavírám oči a pokračuji v koncentraci, dokončuji své vysílání myšlenky, mého přání. Když se dostanu ke guru korálku, sevřu malu v obou dlaních před srdcem a děkuji vesmíru. Jsem vděčná za to, že tu mohu být a existovat. Pomalu otevírám oči a dávám čas tomu, aby vše ještě plynule doběhlo. Nechávám působit energii a soustředím se na dech. Dýchám do plných plic a vnímám, jak se naplňují čerstvým vzduchem z lesa.

Přišla odpověď, kterou jsem nečekala.

Pak se otáčím a s úmyslem, že si vypíšu všechny pocity, které ke mně přicházejí, si z batohu vyndávám papír a tužku. Sotva začnu psát, na papír dopadají první dešťové kapky. Ach ne, začíná pršet? Znamená to, že moje přání je smazáno? Říká mi snad vesmír, že tohle není správný směr? Uklízím si své věci, ale nechci odejít. Můj ,,rituál“ ještě není dokončený. Říkám si, že jsem součástí přírody, a tak není před čím utíkat. Déšť mě nevyžene.  Jsem připravená zmoknout, a tak sedím a čekám, co se z toho vyklube.

Najednou mé místo osvítí sluníčko a kapky houstnou, padají víc, ale já jsem si v tu chvíli jistá, že nepřichází žádná smršť. Je to jen jarní deštík. Podívám se na nebe a sice vidím tmavý mrak, ale zároveň, přesně v místě kde se rozcházejí koruny stromů, přímo na mě svítí sluníčko. Ohřívá mou tvář a ohřívá mé srdce. Kapky dál jemně a svěže padají. Vše trvá jen pár minut a pak vše ustává.

Pak vyšlého slunce zář mou kuklu políbila –

A já vstala – a žila

Emily Dickinson

Co se to právě stalo? Je to reakce na mé přání?

Slunce mi přineslo teplo, energii a pozitivní vibrace. S deštěm přišlo oživení, čerstvý a čistý vzduch, pročištění.

Život.

Opět se skloním k batohu, plná všemožných pocitů a emocí z právě prožitého, a vyndávám papír. Uff, kde začít? Zamyšleně si podpírám bradu, koukám před sebe a vnímám všechno, co se ve mně právě odehrává. Čekám na impuls, který mě přitáhne k papíru a najednou před sebou vidím smajlíka ve kmeni.

Život se na mě usmívá. Vesmír komunikuje. A já s radostí začínám psát.

S úsměvem a láskou v srdci,

Em

Článek Život se na mě usmívá se nejdříve objevil na Ema Horká.