Dnes do tmy jsem se probudila,
do svátečního dne,
na který jsem se těšila.
Rozhozená z toho, co se mi zdálo.
S pocitem jako by se to stalo.
S myšlenkami na Tebe jsem vstávala.
Zda napsat Ti?
Sama se sebou jsem se hádala.
Tak zvláštní sen,
tolik toho ve mně zanechal.
Celý den mě na pokoji nenechal!
Jak v mém podvědomí jsi se objevil?
Jak jsi ke mně znovu opět promluvil?
V mém snovém světě po dlouhé době jsme se setkali.
Překvapivě na festivalu jsme se potkali.
Jediný vzájemný oční kontakt stačil
a ten okamžik nám naprosto stačil.
Tak silné spojení snad ani nejde popsat.
Naše duše se usmály a začaly hopsat.
Avšak šlo spíše o vnitřní prožitek,
než navenek vidný zážitek.
Kolotoč, na kterým se všechno točí,
se zastavil,
a společnou cestu nám nastavil.
Urputně jsem přemýšlela,
proč bylo mi tohle vyobrazeno.
Pak povolila jsem
a bylo mi to zodpovězeno.
Věděla jsem, že to nebyl jen obyčejný sen.
Bylo to znamení,
který ukazuje mi můj směr.
Budoucnost.
Život, kdy naše duše se setkají.
Moment, kdy se společně protkají.
Teď asi není ten správný čas,
ale vím, že jednou nastane.
Čas, kdy se má duše k Tvojí dostane.
Moje a Tvoje duše k sobě patří,
a to mi prozatím k životu stačí.
EMA
emingemi
